Břídilova árie

Z Kirschfeldské vesnice,

mizely slepice.

Nejeden hospodář v kurníku nocoval,

zamykal majetek, zamykal stodolu.

Když baron cikánský kol obce kočoval.

Vida že vesnice ve strachu nesní,

obec si zřídila komisi trestní.

Do čela zvolit jí vhodného slídila,

malíře bezzemka Josefa Břídila.

Právo že ohlídá, po nocích nespí

a dobře povede komisi trestní.

Na právu nebude už žádná vada

rozhodla v radhauze obecní rada.

Cikáni z vesnice mizeli v panice,

když jména komise ve známost podána.

Břídil jak diktátor vyhnal je z luk a z hor

i každé ohniště zmizelo do rána.

Klidně spí vesnice i všechny slepice,

po dvorech jen pár psů občas je pohoní.

Na co teď komisi, rada ji zrušila,

pro její trvání v obci už nebyla.

A malíř Břídil ji za to teď plesní,

vždyť vzali mu Jeho komisi trestní.

Za zády s komisí bývával přemocný

z té náhlé ztráty je chorý nemocný.

Však oni uvidí, to dělat neměli,

nadávky, výhružky z úst jeho letěly.

Že chtěl se ku moci kličkou vloudit

začal se s obecní radou soudit.

Prý co člen komise dočkal se úhony.

Po soudech teď chce provésti úkony,

které mu navrátí ztracená práva.

33 stříbrných, ať Kirschfeld dává.

U soudů nicméně štěstí mu nepřeje,

tak mizí finanční mocenská naděje.

Nežli u soudů, četníků plakat.

Měl by zas v řemesle poctivě makat.

Přátelskou narážku vztáhl za urážku.

Na obec podává udání trestní.

Před soudní lavicí den co den postává

kde komu z obce obsílky dodává.

Z obecního rádce stává se zrádce.

Svědomí černé jak zimní noc,

to stihne většinu i malou menšinu.

Když poznaj´ a ochutnaj´, jak chutná moc.